Anton Szandor LaVey
V roce l942, kdy bylo La Veyovi dvanáct, ho fascinace cínovými vojáčky přivedla k zájmu o druhou světovou válku. Ponořil se do vojenských příruček a zjistil, že celé arzenály zbraní, sloužících k výbavě pozemních a námořních armád, lze nakoupit jako bonbóny v samoobsluze a použít k pokoření jiných národů. V hlavě se mu zrodila myšlenka; že přes všechna tvrzení křesťanské Bible Zemi nezískají pokorní, ale silní.Na střední škole La Vey zazářil jako zázračné dítě. Nejvážnějším studiím se však věnoval mimo školu - ponořil se do studia hudby, metafyziky a okultních tajemství. V patnácti letech se stal druhým hobojistou v San Francisco Ballet Symphony Orchestra. Škola ho nudila, a tak ji rok před maturitou opustil, odešel z domova a přidal se k společnosti Clyde Beatty Circus jako ošetřovatel lvů a tygrů. Krotitel Beatty si všiml, že La Veyovi společnost šelem nevadí, a udělal ho svým pomocníkem.
Když bylo La Veyovi osmnáct, odešel z cirkusu a přidal se k zábavnímu parku. Tam se stal pomocníkem kouzelníka, naučil se hypnóze a dál studoval magii. Bylo to kuriózní spojení. Na jedné straně ovzduší života na té nejsyrovější úrovni - laciná hudba, pach divokých zvířat a pilin; výstupy, kde vteřina zpoždění mohla znamenat neštěstí či smrt; čísla, která vyžadovala mládí a sílu, a ti, kdo zestárli, byli odhozeni jako loňské šaty; svět fyzického vzrušení působící magickou přitažlivostí. Na druhé straně studium magie temných zákoutí lidského mozku. Když hrával na varhany při různých pouťových atrakcích, tato podivná kombinace možná ovlivnila jeho pohled na lidstvo.
"V sobotu večer," vzpomínal La Vey při jednom z našich dlouhých rozhovorů, "jsem vídal chlapy, jak chlípně touží po polonahých holkách tančících na pouti; když jsem pak v neděli ráno hrál na varhany pro potulné kazatele ve stanech na druhé straně pouti, viděl jsem tytéž chlapy, jak dřepí v lavicích s manželkami a dětmi, prosí Boha o odpuštění, a aby je ochránil před tělesnými touhami. A příští sobotu byli zase na pouti nebo se někde jinde oddávali požitkům. Tehdy jsem pochopil, že křesťanská církev žije z pokrytectví a že člověk musí ventilovat své tělesné touhy bez ohledu na očišťování či tresty rádných náboženství."
Přestože si to v té době ještě neuvědomoval, směroval již tehdy k vytvoření kultu, který bude sloužit jako antiteze křesťanství a jeho judaistické tradice. Bylo to staré náboženství, starší než křesťanství nebo judaismus. Nikdy ale nedostalo pevnou formu, ani nebylo uspořádáno v podobě filozofie a rituálu. To mělo být teprve La Veyovým úkolem v civilizaci dvacátého století.
Když se jednadvacetiletý La Vey v roce 1951 oženil, opustil podivuhodný svět zábavního parku a věnoval se životní dráze, která lépe vyhovovala budování domova. Zapsal se ke studiu kriminalistiky na City College of San Francisco. Studium ho také přivedlo k prvnímu konformnímu zaměstnání: přijal místo policejního fotografa v San Franciscu. Jak se později ukázalo, měla i tato práce, stejně jako další zaměstnání, zásadní význam pro vývoj satanismu jako životního postoje.
"Viděl jsem krvavou a děsivou stránku lidské přirozenosti," vzpomínal La Vey při jednom z našich setkání, kdy hovořil o své minulosti. "Viděl jsem lidi zastřelené blázny a pobodané přáteli; malé děti, rozpláclé v příkopu, kam je odhodili řidiči, kteří ujeli z místa nehody. Bylo to nechutné a depresivní. Kladl jsem si otázku: Kde je Bůh? Začal se mi hnusit pokrytecký přístup většiny lidí k násilí, neustálé omílání fráze
Je to vůle Boží"
Po třech letech práce u policie znechucen odešel a vrátil se k varhanům, tentokrát do prostředí nočních klubů a divadel. Tak si vydělával na živobytí a přitom se dále věnoval své životní zálibě, studiu černých umění. Jednou týdně přednášel o tajemných tématech: o strašidlech, mimosmyslovém vnímání, snech, o upírech, vlkodlacích, o věštění, obřadné magii a tak dále. Jeho přednášky vzbudily pozornost mnoha lidí, kteří již měli jisté jméno ve světě obchodu, umění a vědy, případně se slavnými teprve měli stát. Z této skupiny nakonec vznikl Magický kruh.
Hlavním smyslem setkání Kruhu bylo vykonávat magické obřady, které La Vey při studiu objevil nebo sám navrhl. Shromáždil celou knihovnu děl pojednávajících o černé mši a dalších neblaze proslulých obřadech, které pěstovali například templáři ve Francii čtrnáctého století, Klub pekelného ohně nebo Zlatý úsvit (Golden Dawn) v Anglii na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Smysl některých tajných řádů spočíval v rouhání a hanobení křesťanské církve; jejich příslušníci se obraceli k Ďáblu jako antropomorfnímu božstvu zosobňujícímu pravý opak Boha. La Vey měl na věc odlišný názor: Ďábel byl pro něj temnou, skrytou silou v přírodě, řídící chod pozemských věcí, silou, pro niž věda ani náboženství nemají vysvětlení. La Veyův Satan je duchem pokroku, který je původcem všech velkých hnutí, jež přispěla k vývoji civilizace a ke zdokonaleni lidstva. Je duchem revolty vedoucí ke svobodě, ztělesněním všech herezí, které osvobozují člověka.
Poslední noc v dubnu 1966 - o Valpuržině noci, nejvýznamnějším svátku vyznavačů magie a čarodějnictví - si La Vey v souladu s tradicí rituálně oholil hlavu a slavnostně vyhlásil vznik Satanské církve. Aby vyjádřil své postavení duchovního, navlékl si kněžský kolárek. Až k němu vypadal téměř svatě. Ale vyholená čingischánovská hlava, mefistofelský vous a úzké štěrbiny očí mu dodávaly démonického vzhledu potřebného, aby vypadal jako skutečný kněz Ďáblovy církve na Zemi.
"Použil jsem termín církev především proto, že mi to umožnilo držet se magického vzorce, podle něhož je k úspěchu třeba jedné desetiny pohoršení a devíti desetin společenského uznání," vysvětluje La Vey. "Hlavním účelem ale bylo shromáždit skupinu podobně smýšlejících jedinců a využít jejich spojené energie k vyvolání temné přírodní síly nazývané Satan."
Jak již bylo řečeno, všechny ostatní církve jsou založeny na uctívání ducha a popření těla a intelektu. La Vey vycítil potřebu církve, která by se znovu chopila myšlení člověka a jeho pozemských tužeb a ty pak oslavovala. Měla by podporovat racionálně motivovaný zájem o vlastní osobu a usilovat o utváření zdravého ega.
Začal si uvědomovat, že staré pojetí černé mše parodující křesťanské bohoslužby jaksi vyšlo z módy. Podle jeho slov je to mlácení prázdné slámy. Místo sebeponižujících křesťanských bohoslužeb La Vey zavedl v Satanově církvi povzbuzující psychodramata. Tak se mu podařilo vymýtit potlačování přirozených pudů a inhibice, prosazované "řádnými" náboženstvími.
V samotné křesťanské církvi probíhala vzpoura proti ortodoxním rituálům a tradicím. Bylo v módě prohlašovat že Bůh je mrtev. Alternativní rituály vypracované La Veyem si zachovaly přitažlivost starých ceremonii, změnily se však z negativního paskvilu v pozitivní formy oslav a očist: satanistické svatby posvěcující radosti těla, pohřby prosté pokryteckých a svatouškovských otřepaných frází, rituály smyslnosti, pomáhající stoupencům kultu naplnit sexuální tužby, destrukční rituály, umožňující členům Satanovy církve zvítězit nad nepřáteli.
Křtiny, svatby v Ďáblově jménu a jiné zvláštní příležitosti se těšily neobyčejnému zájmu tisku, i když o něj nikdo z věřících nestál. Od roku 1967 noviny po celém světě, ať už ze San Francisca, z Tokia nebo z Paříže, vysílaly reportéry, aby psali o Satanové církvi. Fotografie nahé ženy zpola zakryté leopardí kůží, sloužící za oltář zasvěceny Satanovi v La Veyem koncipovaném svatebním obřadu obletěla prostřednictvím tiskových agentur a novin svět; objevila se i na titulních stránkách takových tradičních bašt tisku jako jsou losangeleské Times. Díky publicitě se skupiny zvané grotta (La Veyova obdoba konventů), hlásící se k Satanově církvi, rozšířily po celém světě a potvrdily tak jedno z La Veyových základních poselství: Ďábel nejen že žije, ale je u značného množství lidí velmi oblíben.
La Vey samozřejmě upozorňoval, že pro něj a jeho stoupence není Ďábel oním šablonovitým chasníkem s rohy, ocasem a vidlemi, zahaleným do rudého hávu, ale spíše ztělesněním temných sil přírody, jejichž hlubiny lidé teprve začínají zkoumat. Jak své tvrzení uvedl v soulad s vlastním vzhledem, když často vystupoval v černé kutně s kápí a rohy? Na to odpovídá: "Lidé potřebují obřady a symboly. Setkáte se s tím všude - v baseballu, v církevních ceremoniích nebo ve válkách: Symboly slouží jako odrazové můstky k vybití emocí, které většina lidí nedokáže uvolnit ani je sama pochopit." Tyto hry nicméně brzy přestaly La Veye bavit. Vyskytly se ovšem i nezdary. Některým La Veyovým sousedům začal vadit vzrostlý lev, kterého si držel jako mazlíčka a nakonec ho musel věnovat místní zoologické zahradě. Jedna z La Veyových nejoddanějších čarodějnic, Jayne Mansfieldová, zemřela na následky kletby, kterou Černý papež, z důvodů, jež jsem objasnil v Ďáblově mstiteli, vyslal na jejího ctitele, právníka Sama Brodyho. La Vey ji před Brodym neustále varoval a její smrt pak těžce nesl. Byl to v poradí již druhý hollywoodský sexuální symbol šedesátých let, se kterým měl intimní známost a který tragicky zemřel; první byla Marilyn Monroe - v roce 1948 se na krátké, ale rozhodující období stala jeho milenkou. Odešel tehdy ze zábavního parku a doprovázel na varhany striptérky v okolí Los Angeles.
Kromě toho byl La Vey unaven pořádáním zábavných a očistných obřadů pro členy své církve. Navázal styk s posledními žijícími členy předválečných bratrstev v Evropě a snažil se zachytit jejich filozofii a tajné rituály dochované z období před Hitlerovým nástupem, takže potřeboval čas, aby mohl studovat, psát a pracovat na nových principech. Dlouho experimentoval se základy geometrických prostorových koncepcí, které shrnul v práci nazvané Zákon různoběžníku. (Vysmívá se v ní dnešním snobům, kteří ničemu nerozumí.) Stal se vyhledávaným řečníkem, hostem v rozhlasových i televizních programech a poradcem při natáčení hudby k televizním a filmovým podobám satanistických hororů. Někdy v nich dokonce i hrál. Jak poznamenal sociolog Clinton R. Sanders: "... žádný magik neměl takový přímý vliv na způsob filmové prezentace satanismu jako Anton Szandor La Vey. V La Veyově církvi jsou centrálními prvky rituální a esoterický symbolismus. Filmy, na kterých se podílel, obsahují podrobné popisy satanských rituálů a jsou plné tradičních okultních symbolů. Důraz kladený v Satanově církvi na rituál má soustředit emoční síly skryté v každém jedinci. Vyumělkovanou rituálnost, která je ústředním bodem La Veyových filmů, můžeme obdobně chápat jako mechanismus, který má aktivizovat a soustředit emoční zkušenost filmového diváka."
La Vey se nakonec rozhodl přenést rituály a ostatní činnost Satanovy církve do grott rozsetých po celém světě a věnovat se cele psaní, přednáškám a výuce - a také rodině: manželce Dianě, plavovlasé krásce zastávající funkci velekněžky církve, dceři Karle, s vlasy jako havran, které je nyní něco přes dvacet a která, podobně jako otec, studuje kriminologii a většinu času tráví přednášením o satanismu na univerzitách po celé Americe, a samozřejmě také Zeeně, kterou si ti, kdo znají slavnou fotografii satanského křtu, pamatují jako pouhé škvrně, a která se vyvinula v nádherný exemplář teenagera, přitahující stále rostoucí smečku vlčáků.
V poměrně klidném období La Veyova života vznikly jeho populární průkopnické knihy, které nalezly početnou čtenářskou obec. Nejprve to byla Satanská bible(The Satanic Bible), která v době, kdy píši tento úvod, vychází již ve dvacátém vydání (toto je druhý, přepracovaný úvod; psal jsem úvod i k prvnímu vydání. Následovaly Satanské rituály(The Satanic Rituals), kde se La Vey podrobněji zabývá temným a spletitým materiálem, který objevil ve stále přibývajících pramenech. A konečně třetí kniha, Dokonalá čarodějka (The Compleat Witch), je v Itálii bestsellerem, v Americe ale bohužel už nevychází a nedošla uznání.
Za to musí křesťanská církev zaplatit. Vše, co La Vey předpověděl v prvním vydání Satanské Bible, se skutečně stalo. Lidé po staletí potlačující své instinkty zpřetrhali své okovy. Došlo k explozi sexu, ve filmech a literatuře, na ulicích i doma se uvolnilo kolektivní libido. Lidé tančí nahoře i dole bez. Jeptišky odhodily tradiční hábity a zapomněly na staré zvyky, obnažily nohy a tančily Missa Solemnis Rock, o níž si La Vey myslel, že ji vymyslel jako vtip. Obecnou vlastností všech tvorů je sklon vyhledávat stále nové zábavy, gurmánská jídla a vína a dobrodružství všeho druhu, všichni touží po okamžitém prožitku. Lidstvo už nehodlá déle čekat na posmrtný život, který slibuje odměnit čisté a cudné - jinak řečeno asketické a nudné - duše. Panuje nálada novopohanství a hedonismu, z níž se vynořila široká paleta vynikajících jednotlivců - lékařů, právníků, inženýrů, učitelů, spisovatelů, makléřů, urbanistů, herců, novinářů (abych uvedl pouze několik sociálních skupin, ze kterých se rekrutují satanisté) - kteří projevují zájem o utváření a zvěčnění tohoto všeprostupujíciho náboženství a způsobu života.
Přijetí tohoto náboženství společností, jež byla příliš dlouho ovládána puritánskou morálkou, rozhodně není snadné. Nehlásá falešný altruismus, ani nepřikazuje miluj bližního svého. Satanismus je nepokrytě egocentrická, brutální filozofie. Je založena na přesvědčení, že lidské bytosti jsou v podstatě sobecká, násilnická stvoření, že život je přirozená selekce a že přežijí pouze silní a Zemi ovládnou ti, kteří bojují, aby zvítězili v nekonečné soutěži, jaká existuje v každé džungli - včetně urbanizované společnosti. Jestli chcete, můžete se tohoto brutálního životního názoru děsit; přesto se zakládá na reálných podmínkách existujících již po staletí ve světě, který obýváme. Nežijeme přece v mystických krajinách oplývajících mlékem a strdím, jaké popisuje křesťanská Bible.
V Satanské bibli Anton La Vey vysvětlil filozofii satanismu daleko pronikavěji než kterýkoli z jeho předchůdců v Království pekel. Podrobně zde také popsal nové zavedené rituály a vylepšení, která sám vymyslel pro svou církev realistů. Od prvního vydání bylo jasné, že hodně lidí si bude chtít tuto knihu přečíst, aby se poučili, jak zakládat satanistické skupiny a jak provádět rituály černé magie. Satanská bible a Satanské rituály jsou jedinými knihami, které autenticky a v duchu relevantních tradic ukazují, jak se to vše má dělat. Vyskytlo se i mnoho plagiátorů, keři nikdy nepřiznali, odkud čerpají, a dobře věděli proč; jakmile by totiž byla jejich ubohost a plytkost srovnána s La Veyovým průkopnickým dílem.
Aleister Crowley
Crowleyho otec Edward (zemřel 1887) a matka Emily Bertha byli členy fundamentalistické protestantské sekty Plymouth Brethen. Je pravděpodobné a psychologicky pochopitelné, že bigotní atmosféra, v níž Crowley vyrůstal, vedla k protestní reakci, která se projevovala V jeho okázalém pohrdání konvencemi všeho druhu. Crowley sám nepokládal svoje dětství za příliš šťastné a vzpomínky na ně později shrnul do knihy s příznačným názvem The Worlďs Tragedy.
Vzdělání získal na internátních školách v Cambridge a Malvernu a po ročním přípravném studiu na King's College v Londýně se roku 1895 imatrikuloval na Trinity College v Cambridge. Studoval filozofii, psychologii a ekonomii, ale později přestoupil na obor klasická filologie. Po spontánním mystickém zážitku, který měl 31. prosince ve Stockholmu, se rozhodl, že se bude věnovat okultním vědám.
Crowley byl velmi nadaný šachista (viz „Liber Alef", cap 59, Alle goria De Caissa). Suverénně vyhrával všechny školní šachové turnaje a roku 1897 se zúčastnil šachového kongresu v Berlíně. Otevírala se před ním slibná dráha profesionálního šachisty, ale Crowley, který se v té době již intenzivně zabýval studiem alchymistické, mystické a magické literatury, kariéru šachisty zavrhl, neboť usoudil, že má v životě důležitější poslání než hrát šachy.
Roku 1898 vydal vlastním nákladem svoji první knihu, sbírku básní Aceldama, a hned v témže roce následovala další básnická sbírka White Stains, vydaná jako soukromý tisk v počtu 100 výtisků, která byla označena za pornografii a v roce 1924 byla převážná část nákladu zničena (reprint 1986). Crowley, který se narodil ve stejném hrabství jako Shakespeare, pokračoval v psaní poezie s přestávkami prakticky celý život a jednou, s ironií pro něj příznačnou, k tomu poznamenal: „Je zvláštní, že tento malý kousek země dal Anglii dva největší básníky. Pro toho většího z nich by se nemělo zapomínat na Shakespeara."
Zlatý úsvit
V srpnu 1898 se Crowley při náhodném setkání v hotelové restauraci seznámil s chemikem, metalurgem a alchymistou Julianem Bakerem. Jeho prostřednictvím se pak seznámil s okultistou Georgem Cecilem Jonesem, který jej představil Samuelu Liddellovi „MacGregor" Mathersovi, šéfovi hermetického řádu Golden Dawn.
Řád Golden Dawn (Zlatý úsvit), založený v roce 1888 Mathersem, Westcottem a Wood-manem, patřil tehdy k nejvýznamnějším okultním společnostem. Crowley do něj vstoupil 18. listopadu 1898. Byl mu udělen titul Neofyt, přijal řádové jméno Frater Perdumbo (per-durabo = vytrvám až do konce) a plně zaujat novou cestou k poznání, která se mu takto otevřela, opustil bez ukončení studia univerzitu.
Crowleyho kariéra v Golden Dawn byla závratně rychlá. Již v prosinci 1898 dosáhl titulu Zelator; v lednu 1899 titulu Theoreticue. Největší Crowleyho výhrou však bylo seznámení s Allanem Bennettem, který byl členem téhož řádu. Bennet, jsa chudý jako kostelní myš, se nastěhoval ke Crow-leymu do bytu a stal se jeho učitelem. Provedli spolu četné magické operace a experimenty s drogami. V únoru 1899 získal Crowley hodnost Prac-ticus Philosophus. V říjnu téhož roku koupil dům v Boleskinu (Skotsko) se záměrem, že o příštích Velikonocích zahájí operaci podle rituálu Abra-melinovy magie. V prosinci byl přijat do vnitřního kruhu Golden Dawn. 16. ledna 1900 mu Mathers v Paříži udělil hodnost Adeptus Minor, proti čemuž se však postavila londýnská část řádu. Od té doby se datují roztržky, které postupně vedly až k rozpadu řádu.
Benett trpěl, stejně jako později i Crowley, astmatem a špatně snášel anglické klima. Ve snaze pomoci Bennettovi evokoval Crowley démona Buera, který léčí všechny choroby. Materializace Buera se zdařila jen částečně (hlava s přilbou a levá noha), ale výsledky se záhy dostavily. Bennett získal darem od jedné dámy větší sumu peněz, která mu umožnila odjet na Cejlon. V tamějším podnebí se uzdravil. Později pak pod jménem Ananda Metteya vstoupil do kláštera a stal se tak jako vůbec první Evropan buddhistickým mnichem.
V dubnu 1900 odcestoval Crowley do Mexika, kde se věnoval horolezectví, ve kterém měl zálibu již od mládí. Spolu se svým učitelem horolezcem Oscarem Eckensteinem dosáhl již dříve v tyrolských Alpách několika neoficiálních světo vých rekordů. V Mexiku se do zvěděl o smrti královny Viktorie a bohatýrsky tuto událost oslavil. Během svého poby tu v Mexiku experimentoval s mexickými kaktusy, zejména s druhem Anhalonium lewinii. Svoje poznatky zpracoval ve studii The Cactus.
Parfém nesmrtelnosti
V letech 1901-1902 procestoval Indii, navštívil Allana Bennetta v Barmě a podnikl výstup na K2 (Chogo Ri). Koncem roku 1902 přijel do Paříže. Pohyboval se v uměleckých kruzích a byl pokládán za bohéma. Seznámil se s Rodinem, kterému věnoval jednu knihu veršů, a Marcel Schwob o něm napsal článek do francouz ských novin. Setkal se zde také s mladým W. Somersetem Maughamem, kterého inspiroval k napsání románu Magik, jehož hrdina Oliver Haddo má některé Crowleyho rysy. Kniha byla úspěšně zfilmována.
Crowley byl také známým „lvem salonů" a měl mimořádné úspěchy u žen. Vděčil za to kromě svého osobního kouzla tzv. „parfému nesmrtelnosti", což byl přípravek sestávající z ambry, mošusu a dalších přísad, jehož vůně ženy neodolatelně vzrušovala. Méně příjemnou stránkou tohoto vynálezu bylo, že když šel Crowley po ulici, plašili se drožkářům koně.
Magie mága Abramelina
Roku 1903 zahájil v Boles-kinu operaci podle Knihy svaté magie mága Abramelina. Francouzský překlad hebrejského originálu, pocházejícího z roku 1458, objevil Mathers v pařížské Bibliothéque de VAr-senal. Crowley tento rituál vyzkoušel, přepracoval a zveřejnil v knize Liber Samekh (CON-GRESSUS CUM DAEMONE) sub figura DCCC. Operaci však ještě před ukončením přerušil, aby se mohl oženit s Rosou Kellyovou, sestrou malíře Geralda Kellyho. V téže době vyšla v Paříži jako soukromý tisk Crowleyho básnická sbírka Snowdrops from Curate's Garden. V lednu 1904 odjeli novomanželé na svatební cestu na Cejlon a v dubnu se vrátili přes Káhiru do Anglie.
V Káhiře došlo k významné události. Crowley chtěl své manželce ukázat sylfy. Rosa sice žádné sylfy neviděla, ale upadla do transu, v němž se jí zjevil bůh Horus, a Rosa trvala na tom, že jej Crowley musí in-vokovat. Ten byl zpočátku nedůvěřivý a vyzval Rosu, aby Hora popsala. Rosa tak učinila a sdělila mu i postup, jak má Hora volat. Při jedné návštěvě muzea objevili stélu s méně obvyklým vyobrazením Hora, které však přesně odpovídalo popisu. Vystavený exponát nesl číslo 666. Crowley provedl invokaci a bylo mu sděleno, že nadchází „Rovnodennost Bohů". Prostřednictvím Rosy dostal pokyn, aby od 8. do 10. dubna byl přesně v poledne připraven s tužkou v ruce. Během těchto tří dnů mu entita jménem Aiwass nadiktovala Liber Legis (Kniha Zákona, česky 1991). Jádrem této knihy bylo sdělení, že nastává nová duchovní epocha ve vývoji lidstva, Nový Aeon, jehož heslem jsou slova:
„Dělej, co ty chceš, ať je Zákon. Láska je zákon, láska pod vůlí."
Crowley nejprve nevěděl, co si má s tímto textem počít, a dokonce jej někam založil. Tato kniha však měla v jeho dalším životě sehrát klíčovou roli.
V roce 1905 podnikl výstup na horu Kangchenjunga v Himálaji, který však skončil dosti nešťastně. Účastníci expedice se pohádali, skupina se rozpadla na dvě části (v jedné byl Crowley, v druhé ostatní členové) a několik účastníků zahynulo. V rozmezí let 1905-1907 vyšlo třísvazkové vydání Crowleyho Collected Works.
V roce 1906 putoval Crowley se svojí ženou a malou dcerkou pouštními oblastmi jižní Číny. Jméno pro svoji prvorozenou dceru vybral velmi pečlivě: Nut Ma Ahathor Hecate Sappho Jezebel Lilith. Během cesty dokončil Abramelinovu operaci a dosáhl stavu samadhi. Malá Nut Ma Ahathor Hecate Soppho Jezebel Lilith však cestu nepřečkala a zemřela v Rangunu na tyfus. (Zlí jazykové tvrdili, že umřela na „akutní jméno".) V té době psal Crowley svoje encyklopedické kabalistické dílo Liber 777 a George Cecil Jones mu udělil titul Mist.
Argentum Astrům
Roku 1907 založil Crowley řád Argentum Astrům (Stříbrná hvězda), čímž se definitivně oddělil od Golden Dawn. Vydal knihu Konx Om Pax a začal sepisovat inspirované Holý Books of Thelema (Svaté thelemické knihy), kterých napsal celkem čtrnáct a postupně je zveřejňoval v časopise Equinax, který od roku 1909 do roku 1913 vycházel půlročně jako oficiální periodikum řádu A.:. A.:.
Rok 1908 strávil Crowley cestováním po Maroku v doprovodu svého přítele básníka Victora Neuburga. Roku 1909 objevil založený rukopis Knihy Zákona. V témže roce se rozvedl s Rosou vydal tiskem Liber 777 a získal titul Adep-tus Exemptus. V období mezi 23. listopadem a 19. prosincem 1909 cestoval spolu s Neubur-gem severní Afrikou. Zabýval se v této době enochiánskou magií, což je svébytný a komplikovaný magický systém, který v letech 1581-1607 vypracoval anglický okultista Dr. John Dee. Svoje zkušenosti s tímto druhem magie zaznamenal Crowley v knize The Vision and The Voice. 3. prosince 1909 dosáhl hodnosti Magister Templi za pomoci evokace démona Choronzona, kterou provedl spolu s Neu-burgem v saharské poušti.
V následujícím roce (1910) vydal Crowley jako soukromý tisk básnickou sbírku Bagh-i-Muattar a provedl v londýnské Caxton Halí Rites of Eíeusis jako představení pro veřejnost.
V roce 1911 zažaloval George Cecil Jones časopis The Looking Glass pro pomluvu. Při procesu došlo k diskusi o Crowleyho morálce a žalobce prohrál. Crowley se znovu vydal v doprovodu V. Neuburga na Saharu. 27. září byla jeho bývalá žena Rosa interno-
vána v ústavu pro alkoholiky. 11. října se Crowley seznámil s Mary ďEste Sturges (Soror Virakam), kterou stejně jako předtím Rosu začal používat jako médium. 21. listopadu se jí zjevila entita jménem Abuldiz a Crowley od ní dostal pokyn, aby odjel do Neapole a sepsal knihu o magii (Book 4).
Odhalená tajemství
V roce 1912 vyšly první dva díly Book 4. V téže době Crowleyho vyhledal Theodor Reuss, šéf německé okultní společnosti O. T. O. Důvodem bylo to, že Crowley ve svém časopise Equinox zveřejnil ně která řádová tajemství O. T. O. týkající se sexuální magie
a Reuss se chtěl dozvědět, kdo je vyzradil. S překvapením však zjistil, že Crowley tato ta jemství objevil vlastním studiem, a jmenoval jej šéfem anglické pobočky O. T. O. nesoucí název Mystéria Mystica Maxima.
Roku 1913 navštívil Crowley Moskvu a napsal svoji slavnou báseň Hymm to Pan. V témže roce vyšlo první, nekomentované vydání The Book ofLies (Kniha Lží). Od ledna do února 1914 provedl Crowley s Neubur-gem v Paříži rozsáhlou sexuál-ně-magickou operaci („The Paris Working") a 3. září začal psát svůj magický deník Rex de Arte Regia. 24. října odcestoval do Ameriky.
V průběhu roku 1915 napsal knihu Astrologick, která, ačkoliv se jedná o jednu z nejlepších knih o astrologii, zůstala léta v rukopisu. Živil se psaním proněmecké propagandy, která měla zabránit vstupu Spojených států do první světové války. 12. října dosáhl hodnosti Mágus a přijal titul To Mega Therion (Velké Zvíře). Od této doby se již definitivně pokládal za proroka Nového Aeonu.
Následujícího roku provedl v New Hampshire rituál, který měl ukončit éru křesťanství. O rok později zemřela jeho matka a Crowley začal malovat. V témže roce (1917) napsal román Moonchild, který však vyšel až roku 1929.
V březnu 1918 dokončil knihu Liber Aleph, která byla vydána tiskem teprve roku 1961. Prostřednictvím svojí milenky Roddie Minorové navázal kontakt s „neinkarnovanou bytostí" Amalantrah. Pomocí klauzury získal magický zrak, který mu umožňoval spatřit svoje dřívější inkarnace (mj. Lao-tse, Cagliostro a Elifas Lévi).
Přeložil knihu Tao Te-King a seznámil se s Leah Hirsgo-vou (Alostrael). V témže roce zemřel Mathers.
Roku 1919 se Crowley vrátil spolu s Leah do Anglie, aby převzal dědictví po matce, které obnášelo 3000 liber. V té době začal užívat heroin.
2. dubna 1920 přesídlil do Cefalu na Sicílii, kde založil Abbey Thelema, společnost pracující v intencích Nového Aeonu. Přijal titul „Bestie 666" a Alostrael obdržela hodnost „Šarlatová žena". Intenzivně se zabýval sexuální magií, což není praktikování magie za účelem dosažení sexuálních cílů, ale naopak použití sexuální energie pro magické cíle. Na toto jinak poměrně šťastné období v Crowleyho životě vrhla stín smrt jeho dcery Anně Leah, které Crowley a Alostrael přezdívali „Poupě" (14. října 1920).
V říjnu 1921 dosáhl Crowley hodnosti Ipsissimus. V příštím roce vydal román o drogách The Diary of a Drug Fiend a v témže době proti němu začala v Anglii štvavá novinová kampaň, která nabyla mezinárodního charakteru, když 16. února 1923 zemřel v Cefalu Raul Loveday, jeden z Crowleyho žáků, na blíže neurčenou břišní chorobu. Oleje do ohně přilila Levedayova družka Betty Mayová, která Crowleyho obvinila ze všech možných špatností. Svým dílem přispěli i pověrčiví sicilští venkované, kteří Crowleyho pokládali za černého mága, zatímco fašistický předák Mus-solini jej měl za zednáře. Výsledek na sebe nenechal dlouho čekat a Crowley byl 1. května 1923 vyhoštěn z Itálie. 11. května přijel do Tunisu. Při spěšném odjezdu se ztratily některé jeho spisy.
Černý mág?
Crowleyho zdraví nebylo dobré, trápilo jej astma a neustále musel zvyšovat svoje denní dávky drog. Také peníze začínaly docházet. Střídaly se stavy deprese a euforie. „Je možné, že jsem černým mágem," poznamenal tehdy ve svém deníku, „každopádně jsem však mágem zatraceně dobrým." Zatímco poslední věrní Thelemité (Alostrael a matematik Norman Mudd) živořili v Paříži, cestoval Crowley s Američankou Do-rothy Olsenovou severní Afrikou.
V roce 1926 vyšlo faksimile Liber Legis v počtu 11 výtisků. (Viz české vydání, Horus 1991.) V letech 1926-8 se Crowley potuloval Francií, Německem a opět severní Afrikou. Roku 1928 se stal jeho sekretářem Israel Regardie, který přijal magické jméno „Had". Téhož roku založil německý okultista Gregor A. Gre-gorius (vlastním jménem Eugen Grosche) okultní řád Fraternitas Saturni, hlásící se ke Crowleyho zákonu Thele-ma (vůle). (Viz o něm zmínku v Revue HORUS, 11/91, str. 95.)
9. května 1929 byl Crowley, jeho milenka Maria Teresa de Mi-ramar a Regardie vypovězeni z Francie, Crowley se vrátil do Anglie a 16. srpna se s Marií de Miramar oženil. Svatba se konala v Německu, protože Maria nedostala vstupní vízum do Anglie.
V roce 1930 vyšlo v Paříži a v Londýně Crowleyho mistrovské dílo Magick in Theory and Practice a v londýnském nakladatelství Mandrake Press první dva díly The Confessions, což je Crowleyho vlastní životopis nesoucí podtitul „auto-hagiografie". Před vydáním třetího dílu ohlásilo nakladatelství bankrot. Crowley odjel s manželkou do Německa, kde se seznámil s Hanni Jaegero-vou, se kterou 22. září 1930 odcestoval do Portugalska a inscenoval tam mystifikaci svého „zmizení". Koncem září byl však už zase v Berlíně, kde zůstal až do konce roku 1931. Věnoval se hlavně malířství (portrétoval mj. i A. Huxleyho) a v říjnu 1930 měl výstavu obrazů v berlínské galerii Porza. Poté co jeho manželka skončila na nervové klinice, se (r. 1931) vrátil zpět do Anglie.
Roku 1932 od něj odešel Regardie. Crowley se tehdy živil prodejem „elixíru života". O rok později zažaloval londýnského knihkupce Graye pro urážku na cti a proces vyhrál. V dalších podobných procesech byl však už méně úspěšný.
V letech 1936-1938 se pohyboval v Německu. O tomto období jeho života není (s výjimkou toho, že roku 1937 vydal Equinox of the Gods) nic bližšího známo, což patrně později zavdalo Pauwelsovi a Bergie-rovi podnět ke spekulacím o Hitlerově inspiraci Crowleyho učením.
Roku 1939 vydal pod pseudonymem Mahatma Guru Sri Paramahamsa Shivaji v Equi-noxu III, 4 knihu Eight Lectu-res on Yoga a po vypuknutí války se vrátil do Anglie, kde navrhl ministru zahraničních věcí symbolické znamení „V" pro pozdvižení morálky vojska. V roce 1940 zveřejnil pat-riotickou báseň Thumbs lípl a znovu začal proti svým ast-matickým záchvatům užívat heroin, který nebral již od roku 1925.
Obyvatelé Londýna potkávali na ulicích důstojného starce, který při spatření líbajících se milenců smekal cylindr a při spatření duchovního se žehnal řeckou formulí Apó pantós kakodaimónos (Ochraňuj nás před zlými duchy).
Roku 1944 vydal studii o ta-rotu The Book of Thoth. Taroto-vé karty namalovala podle jeho návrhů Frieda Harrisová.
17. ledna 1945 se přestěhoval do hotelu Netherwood v Hastingsu. Napsal tam knihu Magick Without Tears (Magie bez slz), což je rozsáhlá série iniciačních dopisů a patří k jeho nejlepším dílům. (Knižně 1973.) Podle svědectví přátel se v té době živil už jenom míchanými vajíčky, studeným krocanem a heroinem. Věrný zůstal také své dýmce a tabáku máčenému v rumu. Crowley zemřel 1. prosince 1947 na selhání srdeční činnosti a chronické astma. Jeho pohřeb se konal 5. prosince v krematoriu v Brightonu a při obřadu byly předčítány výňatky z Knihy Zákona a Hymny Panovi, což vyvolalo velké pobouření místních úřadů.
Žádné komentáře:
Okomentovat